Jednoduchá uživatelská rozhraní, ale až kam?

September 6, 2009

Technologie nás provází na každém kroku. Nedokážeme si už ani představit, že bychom byli celý den bez mobilního telefonu nebo žeby ti, na kterých nám tolik záleží byli natolik nedostupní, abychom jim nemohli ani zavolat a zeptat se, jak se mají. Mezi takovými jsou i starší lidé, jako naši prarodiče, se kterými chceme být v kontaktu a vědět, že jsou v pořádku. Jsou ale skutečně v pořádku oni, když se snaží pochopit ten malý zatracený krám, který neslyší, nevidí co se na něm píše a pořád zvoní kdesí hluboko v přiruční tašce?

Jistě si dokážete představit typického důchodce, který jde s dobou a má u sebe mobil. Ne každý důchodce má však tak dobrý zrak, aby byl schopen vidět, co se zobrazuje na displeji nebo dokonce přečíst sms zprávu. Dokonce ne každý důchodce dokáže telefon byť základně ovládat, protože pojem zamknout klávesy, vypnout telefon a zhasnout displej mu příjdou zcela totožné. Lze udělat takový telefon, který by seniorům dokázal skutečně ulehčit život s nimi a jejich potomkům nenadělat zbytečné vrásky na čele, když se jim nedovolají?

O něco podobného se pokusil Aligator který vydal slibně vypadající a300 – mobil pro seniory. Tento mobil jsem viděl v obchodě a ihned mi bylo jasné, co obdrží můj děda namísto jeho příšerné Nokie 6070. Koupil jsem tedy a300, který mě i s kurýrem přišel na slušných 1500 Kč a ihned se jal mobil zkoumat. Stručně sem napíšu jeho klady a zápory:

Klady

  1. Skladný
  2. Lehký
  3. Stylový (opravdu se mi líbí!)
  4. Opravdu velice jednoduchý
  5. Krásně čitelná tlačítka i displej za kteréhokoli světla
  6. Dedikované posuvné tlačítko pro LED svítilnu
  7. Dedikované posuvné tlačítko pro zamykání a odemykání klávesnice
  8. Dedikované posuvné tlačítko pro FM radio
  9. Krásně velké klávesy
  10. SOS tlačítko, na které lze nastavit libovolné telefonní číslo
  11. Skvělá cena

Zápory

  1. Nevibruje (!)
  2. Displej je relativně malý
  3. Celkem krátká doba podsvícení, nelze nastavit jeho délka
  4. Pouze monochromatický LCD displej (ovšem skutečně velice dobře čitelný)
  5. Skutečně příliš málo ovládacích prvků

Tenhle telefon je přesně to, co na trhu nebylo. Nejlevnější telefony, co jsou na trhu k mání, a které většinou skončí i v méně citlivých rukou seniorů, mívají skoro nečitelné displeje i pro normálního člověka, malé a nepřesné klávesnice a bývají náchylné k rychlému poškození. Aligator je v tomto směru výborný, protože je postavený celkem bytelně a klávesy má pohodlně ovladatelné i baculatějšími a méně citlivými prsty.

Aligator a300Co mě ovšem dostalo do kolen je ovládání. Na přední straně telefonu není přítomno kromě číselníku nic jiného než přijmout/položit hovor a šipka nahoru a dolu. Byl jsem tedy totálně zmaten, když jsem se chtěl kamkoli dostat, protože jsem se musel vyloženě učit nové postupy, kterak například pracovat s kontakty v telefonním adresáři, neb jako potvrzovací tlačítko slouží zelené přijetí hovoru a mazací/odmítací je červené.

Vím, že zvyk je železná košile a že jsem z už šesti telefonů, co jsem měl ve vlastnictví naučen používat červené a zelené tlačítko určitým způsobem, ale skutečně je dobré například mazat jednotlivé cifry v telefonním čísle červeným tlačítkem se symbolem telefonu? Tímtéž tlačítkem se rovněž i vyskakuje z nabídky a vypíná/zapíná telefon. Tlačítko tak nabývá opravdu velké spousty funkcí na základě toho, kde se právě nacházíte. Vzhledem k malosti displeje se ovšem neukazuje, jakou funkci právě má. Mohu vám říct, že mi trvalo sžít se s a300 o chlup déle než s mým aktuálním naprosto výtečným Samsungem Omnia.

Myslím si, že ovládání je zde dotaženo do takové jednoduchosti, že je někdy až nepochopitelně složité se v něm někam doproklikat. Jakmile jednou ale mobil nastavíte, tak už většinou měnit nastavení nebudete a jeho majitel bude mít excelentní komunikátor, kterým vás zavolá a který uslyší i na míle daleko (u jednoho zvonění jsem málem ohluchl). Příjemné jsou i doplňkové prvky, jako lampička nebo FM radio, oboje s dedikovaným ovládáním.

Celkem mě tedy překvapilo, že mi děda po necelém týdnu ohlásil jeho obvyklé “smazal se mi xxx” (místo xxx si dosaďte libovolnou proměnnou). Tentokrát to bylo “smazal se mi kontakt na mámu”. Nechápu, jak toho mohl docílit, leč myslím si, že na tom mělo zásluhu právě převelice jednoduché ovládání. Další případ byl, když mi vyprávěl, jak používá telefonní seznam: když vyhledá kontakt a dá volat, zobrazí se mu číslo, ale už se nevytočí. Říkal mi, že si číslo nejříve přečte a že ho pak ručně na klávesnici vyťuká… Už mu ale unikne, že by stačilo ještě jednou zmáčknout zelené tlačítko a vyvolalo by se samo. Nemyslíte, že tohle je zářný příklad toho, že přílišná jednoduchost bez rozmyslu může napáchat více škody než užitku?

Poznámka mimo: koukal jsem na oficiální stránky www.a300.cz a musím říct, že jsou docela vtipné. Obzvlášť pikantní je SEO, které je řešeno třemi h1 nadpisy uprostřed stránky 🙂


1 Odpověď na “Jednoduchá uživatelská rozhraní, ale až kam?”

  1. Problemem je, ze UI musi co nejvice kopirovat mentalni model lidi a ten je u starych lidi velice velice jednoduchy oproti mladsim. Starsi lidi nedokazou abstrahovat od toho co vidi na obrazovce/displeji. Hur chapou, ze naky skrolovani je dostane niz, nebo listovani v adresari na mobilu ze se bude delat tlacitkem, ktery bude posouvat list niz (nauci se to, ale dost z nich to nechape, jen se to manuelne nauci). Je to celkem zajimavy jak starsi lidi vnimaj tyhle virtualni prostredi.

    Jinak implementacni model predstavuje vec jak funguje, jak je presne postavena, mentalni model je zjednodusena predstava lidi o tom jak ta dana vec pravdepodobne funguje, proto je krasne videt, kdyz naky UI delal developer a tvorbe toho UI nepredchazel zadny user research a ani potom se neprovadel zadny user testing (implementacni model se vic v tom UI prosazuje, coz se pak lidem blbe pouziva)

Legi Intellexi Condemnavi