Funkční specifikace a klient

February 7, 2014
Tags:

Uběhlo pár měsíců od mého posledního příspěvku, tak jsem se rozhodl, že to tady trochu oživím. Dnes se chci podělit o zajímavou zkušenost, která se mi přihodila – řekneme si povídku o funkční specifikaci a klientovi.

Pracuji v současné době s velmi zajímavým klientem na jeho novém webu. Jako vždy, i tentokráte proces začal klasickými vyptávacími kolečky, zjišťovacími schůzkami a upřesňujícími telefonáty – vše v zájmu pochopení potřeb klienta a toho, jak to zkrátka u něj chodí.

Projekt všeho všudy není nijak vražedný – vícejazyčný web s hromadou obsahových stránek a sem tam nějakou pěknou funkcionalitou, jako třeba centrum pro stahování korporátních obrázků a PéDéeFek.

Schůzky pokračovaly po dobu několika týdnů, tedy déle, než jsem na začátku předpokládal, ale protože bylo pořád co vyjasňovat, nebylo nazbyt. Jak se čas chýlil, začal jsem klienta seznamovat s výstupním dokumentem požadavků. Dokument funkční specifikace vycházel přímo z klientovy korporátní šablony, takže jsem jej prošel jen velmi rychle. Klientovi se vždy vše líbilo a pokračovali jsme tedy dále v práci.

Přišel tedy den D, kdy jsem odevzdal klientovi sepsané požadavky a návrh funkční specifikace z nich vycházející. Čekal jsem relativně krátké review, ukončení projektu a otevření šampaňského na oslavu. Byl jsem tedy dost nemile překvapen, když mi začaly chodit maily a telefonáty o tom, že se hromada funkcionalit v průběhu dokumentace ztratila, popisy jsou nepřesné a celkově není možné se v projektu pohnout dál.

Začal jsem tedy intenzivně řešit připomínky, které jsem dostal. Naštěstí jsme s klientem dali situaci velmi rychle dohromady a vše pokračuje úspěšně dál. Jaké z toho ale plyne ponaučení? Ne vždy, když člověk má něco za jasné, mohou to mít všichni ostatní za jasné. Zářným příkladem toho byla moje chyba nedostatečného zasvěcení klienta do jeho vlastního typu dokumentace a tím pádem vzniku mnoha “revizí v dokumentu”, které se ve finále ukázaly jako liché. I přesto, že toto pravidlo využívám prakticky vždy, v tomto případě jsem jej podcenil ve víře, že přeci nebudu poučovat klienta o jeho typu dokumentace. To se však ukázalo jako chyba, díky které se kolem projektu zvedla vlna zbytečných emocí. Píšu si tedy za uši: “Příště provést intro pořádně!”


Legi Intellexi Condemnavi